Křižák's site

V sobotu 8.11. jsem se zůčastnil akce nazvané Quad Marathon 2008. Pořadatelem byl klub MSK-Motor Velké Heraltice, jehož presidentem je můj kamarád Rod :-)
Jednalo se o závod na čtyřkolkách formou maratonu, tzn. délka tratě byla 42,195 metrů. Nechal jsem se ukecat tvrzením, že jedou jen úplní amatéři jako jsem já, Rod mi půjčil svou větší pracovní čtyřkolku Kymco MXU 500, velkou potvoru vážící nějakých 380kg, což s mojí váhou 75 docela slušně kontrastovalo a bylo rozhodnuto ;-)

Když jsme v sobotu ráno dorazili na trať a viděl jsem tam samé magory na závodních čtyřkolkách, někteří s vlastním mechanikem a všichni s profesionálním vybavením, začal jsem pochybovat zda jsem se nenechal uvrtat do nesmyslné akce.
No, nedal jsem na pochyby a vyrazil, pln optimismu, na trať. Délka jednoho okruhu tratě je neco přes 1,6km, celkem se mělo jet 26 kol. Po projetí testovacího kola, kdy jsem marně pátral po něčem co bych mohl nazvat ideální stopou, případně brzdným bodem, jsem se celkem vyčerpaně vrátil a šel si to ještě jednou rozmyslet :-) Nakonec jsem usoudil, že když už jsem se převlékl a jednou jsem projel trať už nemůžu odstoupit ještě před závodem a rozhodl jsem se do toho skočit.

Ve 12:00 jsme se seřadili na startu a Rod nás odmávnul. Detailní popis závodu je na stránkách MSK-Motor, já se s dovolením v kostce soustředím na své dojmy :-)

Nijak jsem se startem nepospíchal, nedělal jsem si iluze o umístění v první desítce (jelo nás 14) tak jsem v klidu nechal ty divočáky se nasoukat do první zatáčky. Ukázalo se to jako dobrá strategie, ve druhé nebo třetí se samo jeden převrátil jak se přetahovali... Během první poloviny kola jsem jel sám na vyhlídkové jízdě snažíce se jet svižně. Vyhýbal jsem se tomu abych na lavicích skákal nebo podobným atrakcím. V dalších kolech jsem se s tratí trochu lépe seznámil, zjistil jsem, že i ta moje těžká potvora umí celkem slušně skočit a že některé úseky jsou zábavné když se jedou na plný plyn a čtyřkolka se pode mnou vlní jako vzteklá kobra. Do čtvrtého kola jsem si to celkem i užíval, pak jsem ale začal ztrácet přehled o ujetých kolech, jen jsem dával pozor aby me někdo ze skutečných závodníků při předjíždění nesundal. Někde okolo 10 kola mi opravdu docházely síly a jel jsem stylem "najdi stopu co tě nejméně unaví". O něco později mi Rod signalizoval 11, což jsem pochopil jako 11 ujetých kol. V tu dobu už jsem byl kus za hranicí sil a představa že ještě nejsem ani v polovině mi málem přivodila slušnou paniku, protože vzdát jsem se nechtěl, ale dojet bych už asi nemohl. Naštěstí se pak ukázalo, že šlo o počet kol do konce závodu, což mi celkem ulehčilo.
Později jsem se trochu vzchopil a vyrazil zase trochu rzchleji, měl jsem sice dost co dělat se udržet na trati, ale rozhodl jsem se skočit na první dlouhé lavici. Rozjel jsem se a skočil, výsledek byl asi pro přihlížející zábavný, vylétl jsem jak jsem chtěl, ale jestli jsem si najel šikmo nebo jsem při dopadu chytil nejakou díru předním kolem nevim, výsledkem ale bylo že hned po dopadu jsem se řítil mimo trať do přilehlého remízku. Jak jsem letěl šikmo po boku lavice cítil jsem snahu mého Kymca o převrácení a to se mi moc nelíbilo, tak jsem raději otočil řízení a valil se šusem po svahu přes křoví. Trochu jsem sice dobrzdil, nicméně nakonec mě v rozletu zastavil až protisvah do kterého jsem zapíchnul čumák čtyřkolky.
V první chvíli se mi ulevilo a to jednak že jsem to nepřevrátil a taky mi blesklo hlavou "sláva, mám to za sebou". Pak jsem uslyšel vrčet motor a jelikož jsem nechtěl skončit potupně ve škarpě, začal jsem se hrabat ven. V pravidlech bylo že nesmím sesednout ze stroje pokud chci vyhrát, tak jsem zůstal sedět (ne že bych pomýšlel na výhru, byl jsem první od konce pořád :-D), zařadil 4x4 a po pár cuknutích už jsem se hrabal úvozem zpět na trať.
Jel jsem už trochu opatrneji opět svým co nejméně namáhavým stylem, mimo trať už se mi opravdu nechtělo. K mojí velké úlevě to bylo poslední kolo, protože mezitím ten největší divoch ujel 26 kol (potřeboval na to 1 hodinu a 17 minut) a tak i nás ostatní odmávli.
Zajel jsem do "boxu" a vypnul motor. Chvíli mi trvalo než jsem ze sebe dostal rukavice a sundal si alespoň helmu a rozepnul bundu. Sesednout jsem dokázal až za pár minut kdy se mi podařilo přehodit jednu nohu přes, doufám že to nikdo neviděl ;-)

No a bylo to, dokázal jsem dojet až do konce, celkem jsem nakroužil cca 30km a to považuju za úspěch ať si každý myslí co chce :-)

Fotodokumentaci pořídil pan Ivo Maršálek, fotky jsou na http://marsalek.paskov.cz a pár dalších fotek mám i v Galerii

jen pro zajímavost vybírám pár lepších:

První kolo

Takhle skáčou profíci

Hrabu se z křoví

A takhle jezdí vítěz závodu